ONDŘEJ MACL

Spisovatel, performer a literární kritik Ondřej Macl (* 1989) pochází z Hradce Králové. Vystudoval autorské herectví na DAMU, komparatistiku na FF UK a sociální práci na FF MU. Věnuje se tvorbě performancí a rituálů, používá nejrůznější umělecké formy.  S lehkostí propojuje umění s filozofií, s náboženstvím a vědou.

http://www.ondrejmacl.cz



14. 12. 2020

Hic Sunt Leones (písemná reflexe)

Nechal jsem se unést motivem lva a vody, jak jsem je nalezl ve zchátralém bazénu u hotelu Thermal. Hotelové logo na dně bazénu bylo k mému překvapení odkazem na samotný znak města, zasnubující symbol českého lva s lokální tradicí lázeňství. A nejenže mě tohle spojení znepokojovalo – jelikož jsem měl za to, že lvům není voda příjemná – ale něčím mě oslovoval i samotný bazén bez vody. Setkalo se to s mým profesním zájmem, kdy se v rámci doktorského studia zabývám tématem českého moře (které je také tak trochu mořem bez vody a současně spojuje „českého lva“ s něčím jemu nepřirozeným; pátrám po českých námořnících, cestovatelích, pirátech, sirénách, najádách…). 

Ať už jsem si před cestou do Karlových Varů naimaginoval sebevíc významů – viz moje první video „Umějí lvi plavat?“ – neměl jsem žádnou jistotu, že téma bude dostatečně nosné pro výzkum v terénu, zvláště když hned první rodilá Karlovaračka, kterou jsem oslovil po výlezu z autobusu, neměla o žádných lvech ve Varech ponětí, a příliš mi nepomohla ani paní na infocentru (Máme kamzíka, jelena, kočku… ale že bychom měli i lva, to nemáme.). Bazén v areálu Thermalu byl navíc nepřístupný, škvírou v plotě jsem viděl mnohem hůř než přes Google fotografie a přelézt plot jsem si netroufal. 

Budu tedy jenom otrocky mapovat městský mobiliář, jako jsou koše, lampy nebo kanály, kde se znak města povinně nachází, ale vlastně nic neznamená? Při rešerších jsem narazil ještě i na historii secesního domu Bílý lev, zbouraného v půlce osmdesátých let, na jehož místě dnes stojí stánek s kosmetikou, a na hezký erb se lvem na podstavci sochy Karla IV. před budovou Lázní I. A nakonec, přímo ve Varech, jsem lva potkával skoro na každém kroku: ve fontáně před Alžbětinými lázněmi a v podobě soch gryfů uvnitř, na průčelí divadla, na fasádě kolonády… A o tom už je moje druhé video.

Zasažený symbolem ze dna bazénu jsem se vydal rozšířit jeho moc na celé město. Vše ostatní jsem vnímal jako jeho citace, variace, odkazy. Ano, historicky nespolehlivě, bez odborné fundovanosti, následující své vlastní fantazma. Protože – slovy kunsthistorika Georgese Didi-Hubermana – také dějiny mají mnoho slepých skvrn, a právě tehdy může přijít s novými podněty spekulativnější imaginace. Jsem v první řadě odrazem historie spolku Vzbuďme Vary a jejich fénických pokusů o nová vyprávění, o výzkum z hlediska cizince.