ESENCE THERMALU: MARKÉTA JANDOVÁ A ADÉLA HAVELKOVÁ

Tanečnice a choreografka Markéta Jandová (* 1990) prožila dětství v Karlových Varech. Absolvovala doktorandské studium choreografie na HAMU a řadu let aktivně působí na české nezávislé taneční scéně. Její tvorbu charakterizuje spojení zádumčivé melancholie a vhledu pod povrch věcí okořeněného svébytnou ironií.

Fotografka Adéla Havelková (* 1981) vystudovala fotografii na FAMU, zabývá se portréty a projekty na pomezí umění, módy a designu.

Esence místa poznámky ze dne 9., 11. a 15. prosince 2021

Markéta Jandová (myšlenky, esence, tělo reagující na architekturu)

Adéla Havelková (fotografický záznam těla a architektury)

9. 12. 2021 12:57 PRAHA

Scroluju stránku s fotkami hotelu Thermal. Jedna je více méně stejná jako druhá. Buď ukazují čelní stranu hotelu nebo ikonický venkovní bazén. Obě místa jsou mi více než dobře známá. Těžko hledám nějaké nové dojmy a pocity z pohledu na tuto karlovarskou architekturu. Pořád a pořád mě to ale vrací k myšlence, kterou mám v hlavě už hodně dlouho. Ten hotel je mi svým způsobem velmi blízký. Beru ho jako takovou symboliku domova, mého rodného města. Ano, na toto místo nemůžu koukat odosobněně. O to víc, se mi při pohledu na fotografie chce křičet zoufalé: proč? Musela ta budova tak strašně zchátrat?

Scroluju internetem dál…

Hledám jiný úhel pohledu na Thermal, ale nic zvláštního nenacházím. Nakonec přijímám čelní pohled na hotel jako ten, kterému se budu věnovat. Esence z fotek je dosti plochá. Vnímám otřepané téma festivalu, vlastnictví státu, vnoučata architektů Machoninových a lázeňské hosty,… nikam dál mě fotky nevedou.

11. 12. 2021 16:03 KARLOVY VARY

Jsme na místě… Díry, propadliny, střepy, plevel, prach, vánoční koledy, ruský jazyk, pár turistů, Varáci a já s Adélou. Jsme na místě. A já si znovu říkám: proč? Festival ten hotel dokáže ale krásně zamaskovat, zatímco takhle odhalený vypadá velmi zuboženě. To si ale říkám každý rok, když na festival přijedu a porovnávám jeho podobu s obdobím kolem Vánoc.

Hledáme plochy a pohledy na hotel, které by ilustrovaly mé dojmy a myšlenky. Ulehám do špinavých zákoutí a tváří se ještě více přiblížím všem těm prasklinám a okopaným nebo rozpadlým rohům. Přepadávám, skrývám obličej, bortím se, snažím se zachytit. Stejně jako asi duše tohoto hotelu. Té budovy, které stále někdo mění tvář. Je mi jí líto, té duše. Slyšíš mě?, ptám se jí a dotýkám se jí. Venku je hrozná zima, ale moje tělo hledá soulad s místem a zahřívá se. Fotografka Adéla celé dění pozoruje a zaznamenává. Není to duet, ale trio. Já, Adéla a architektura. Kolemjdoucí nám sem tam věnují své pohledy. Hádám, že si ťukají na čelo, při pohledu na to, jak ležím v těch nejšpinavějších částech, nohy zvedám nad hlavu a ještě se to někdo snaží zaznamenat. Nepřipadám si ale hloupě, spíš mi to celé přijde dost smutné a zároveň velmi inspirativní. To místo vybízí k reakcím a já mám radost, že alespoň něco pozitivního jsem tu našla.

15. 12. 2021 13:16 PRAHA

Probírám se fotkami, které mi Adéla poslala. Vybírám ty, které co nejlépe zachycují mou frustraci ze zchátralosti dané architektury a zároveň ji povyšují. Tělo a architektura ve fotografii. Mé dojmy z místa jsou více méně nezměněné jen jsem o něco více pozitivnější, když klikám z jedné fotky na druhou a vidím, že výsledek našeho bytí v prostoru přinesl ovoce. O to víc si přeju, aby si budova udržela svou původní tvář. Aby s tím, už sakra někdo něco udělal!