ESENCE THERMALU: HELEN ČUBOVÁ

Výtvarnice, grafička a básnířka (* 1982) pochází z Nejdku, ale už řadu let žije v Praze. Zabývá se grafikou, kresbou, fotografií a grafickým a knižním designem, který vystudovala na Vyšší odborné škole v Praze. Aktuálně ji nejvíc baví koláž a klasické grafické techniky. Předtím absolvovala v Karlových Varech obor grafický design u Jana Pelce na Střední keramické škole. Práce z jejího ateliéru najdete na Hecuba Design .


Thermal

Film je nadsázkou, hraje se si s minulostí, přítomností, budoucností, maličko žertuje a hraje si. Na zcela klidné, statické fotografii, oproštěné od zdobnosti, reklam, lidí aj. se odehrávají malá dramata a metamorfozy. Film je osobní zkušeností, vzpomínkou, groteskou a sentimentem.

Když se člověk k něčemu narodí, už ho to v ničem nutně nepřekvapuje… bere to jako úplnou samozřejmost svého života – nedílnou součást… nicméně pokaždé když jsem kolem Thermálu procházela jako dítě, chtěla jsem tolik vlézt do těch tyrkysových bazénků, vábily mě téměř nesmiřitelně, ale měla jsem to zakázané… také se mi líbily ty palmy a bylo mi jich líto, že musí žít v květináčích, že nepodrostou… nejvíc ze všeho jsem byla fascinována kulatými okénky u bazénu, modraly se jako mořská oka. Představovala jsem si, co by se stalo, kdyby praskla… jak by ta všechna voda crčela ven, to by teprve byla fontána! až v dospělosti jsem objevila robustní zákoutí Thermálu při cestách za hudbou za filmem a za zážitky… dnes si plně uvědomuji jeho genia, Thermál je jedním slovem fenomenální.

Námět / Animace / Text

Helen Cubova (@hecubadesign) • Fotky a videa na Instagramu #hecubadesign

Technická podpora

Lukáš Hamáček

Hudba

Music by Kevin MacLeod (incompetech.com)

Licensed under Creative Commons: By Attribution 3.0


Ladění

Máloco mě málokdy překvapí, beru odjakživa věci tak jak jsou, povrchně je nechávám po sobě klouzat, abych se mohla místo k celku, obracet niterně k jejich detailům.

Hluboká minulost… naprostá fascinace letním Thermálem, všechny bazénky – vodní prvky, které v mém dětství plně sloužily svému účelu. Voda v nich byla zcela tyrkysová, zdánlivě čistá a tolik lákala k dětskému koupaliku. Pohled na nedostupný tyrkysový bazének, z kterého prýštila voda z jemných fontánek, se zaryl příliš hluboko. Dodnes se ke mně v různých formách tyto vodní plochy vrací. Jakmile jsem v roce 2009 viděla na Bienále v Benátkách instalalaci Death of a Collector od studia Elmgreen & Dragset, okamžitě jsem se vrátila do dětských let před Thermál. Další z prvních emocí byly spáry na pěší zoně okolo Thermálu, ty mě neopouštějí do dnešních dní, mozaika šlendriánu, ale krásného.

Celá budova se mi odjakživa velmi líbila, krmila mou zvídavou duši, ráda se do Thermálu vracím a neustále v něm nacházím něco nového. Bláznivou fantazií zůstává pokoutné pozorování kulatých oken bazénu, zdali ta okna nepraskají a nepouští vodu ven, nicméně bude lepší, když zůstane jen u mé divoké představivosti. Také mám ráda oboustranné zjevení. Z jedné strany kruhové těžké levitující cosi a z druhé strany na Vás vykoukne najednou mezi stromy mrakodrap, který má místo střechy vodu. Nevím, jestli jste to někdy zkoušeli, ale Thermál je i velmi zajímavý na omak, nabízí spoustu materiálových zážitků a všechno má své pravé místo. Rozhodně jej považuji za nedílnou dominantu své vnitřní architektonické sbírky, a naprosto rozumím všem těm, kteří Thermál milují a snaží se jej bránit. Pro mě je příliš velkou samozřejmostí, protože je mou součástí.


Studie

Přála bych Thermálu oproštění od všech podivností, které jej aktuálně obklopují, čistotu a minimalismus, s kterým byl dle mého zamýšlen. Přála bych mu zušlechtění okolí, de-komercializaci, vrátit jej víc lidem. Jeho okolí je tolik velkorysé, dalo by se využít mnohem účelněji a interesantněji. Přála bych mu také, aby zářil v celé své brutalitě a jednoduchosti v kontrastu k životu, zeleni a vodě.