ESENCE THERMALU: MARKÉTA LISÁ A KATARÍNA KADIJEVIČ
Intermediální umělkyně a hudebnice Markéta Lisá, žije v Brně a zabývá se rozmanitými uměleckými činnostmi. Připomeňme VJing, zvukové instalace, autorský šperk, sólový projekt Kutya nebo hraní v elekropopové kapele Midi Lidi. Ve své tvorbě propojuje obraz, zvuk, text v silné autentické sdělení osvětlující křehké fasety skutečnosti.
Katarína Kadijevič je česká performerka a audiovizuální umělkyně se srbskými kořeny. Studuje v Ateliéru Environment na FaVU VUT, studovala také na Divadelní fakultJAMU v Brně. Zaměřuje se na pohybovou performance s poezií a multimediálními prvky.
A ty tomu věříš
Znám někoho, kdo dělá, potichu, mezi čtyřma ušima, vtipy na… Teď už se to nesmí, a ne
že by to někdy byla nějaká společenská výhra, proto potichu, indiánsky.
Všechno je to o lásce, a ty tomu věříš.
Silnice se stáčí lesem dolů, dodávka pomalu sjíždí do údolí.
Velký sál, malý sál, vítězný film. It`s all about love jsem viděl tady. A taky spoustu dalších, nad kterými mávneš rukou.
Mé staré já tam čeká, a nechce propásnout lístky.
Mé ještě starší já se tlačí u vchodu a nenechá se nepustit. Bude sedět na schodech, na podlaze, kdekoli, jen aby vidělo.
Pak je někde tam nahoře v malém sále, cestou zahradami.
Hovory o třešních, kamarádka, která vytírá ubrouskem špínu okolo stopek.
Sedím s ní a kamarádem z filmové vědy na lavičce v parku a čekáme, míjíme se na filmech, povídáme si. Je z jižní Moravy.
Nedokážu říct, jestli se mi to líbilo hned po filmu. Vylezeš z kina, ohromen nebo znuděn a máš něco říct. Zaprvé se stydím a zadruhé se stydím,
abych neřekla něco, po čem filmoví znalci obrátí oči v sloup. To je mých 20 let na festivalu, v kině a v životě.
Teď už umím říct, počkej, tohle bylo dobrý, i když řikáš, že to byla vznešená blbost.
Vůně chryzantémového čaje, Wild blue yonder a houska
Nevím, jestli jsem s tebou někdy byla na festivalu. Byla jsem tam s dívkou, která se odstěhovala do daleké země a pak s dívkou, která žije pod horami.
Jednou jsem šla kolem Thermalu a potkala svojí lásku ze střední. On se svou mladou přítelkyní, která chtěla jet na festival. Počasí je horké, jako vždycky ve Varech, na záchodě kavárny si chladíš vodou předloktí.
Jako krev
Druhý den po koncertě jdeme na promenádu ochutnávat vodu, která chutná jako krev.
Lázně II
Občas se pohádáme kvůli blbosti, ale jsme na sebe tak naštvaní, až vzduchem lítaj jiskry. Už musíme jít na podium a jsme pořád naštvaní, a jsou tu diváci a nic nevědí.
Po chvíli napětí, se ke mně nakloníš, a pošeptáš mi …mám záchvat smíchu.
Po koncertě se mě ptají, co se stalo, nemůžu to říct, to se nedá říct…jenom potichu zašeptat do ucha.
2021
Jmenujeme se Markéta a Katarína. Ve 4:10 jsme vyjely z Brna, daly si vzpomínkovou kávu ve Starbucks na Poříčí a ve přibližně v 11:15 jsme vystoupily v Karlových Varech.
Podle mapy, tam kde vzpomínky nestačí, se vydáváme směrem k Thermalu.
Je krásný a tajemný, zákoutí plná rzi a kousků něčeho, někde něco kape, kresby vlhka na zdi, kresby na zemi, hluk, zvuky šedo a mrtvo. Cestou po nakloněné plošině se připravuji, jak po ní dolů poběžím. Nahoře je hluk, rádio, zvuky oprav, nářadí, hlasy. Umím se dívat jako když něco potřebuju, okouním a to se pak vždycky někdo zeptá. Okounět u oprav podhledu, potřebujete něco?
Až z Brna.
Dnes jsme posluchači v jemnosti, badatelé zvuku, poutníci citu a pastevci snů. Gurmáni zemskÿch pramenū.
Ránem zavlažená têla neseme k pramenům
Skrze ro-zdvojené a vypůjčené identity
Meandry zvuku (v) prostoru
Kudy se zvuk nese, jak se od hmoty odráží, do čeho se vsakuje, a je vpuštěn, proniká.
Dveře se nechtěně pootevřely, když jsem si o ně opřela foťák a mladík co opravuje mi řekl ať jdu dovnitř. Pak vítězoslavně vytáhl papír z roku 1979, který našli v podhledu.
Narodila jsem se v roce 1979.
V roce 1998 jsem byla poprvé na festivalu v Karlových Varech a ten rok se narodila Katarína.
Katarína se mnou tančí po hotelu, obejde ho se mnou celý, díváme se i shora z teras a pak kývne na to, že jdem pít krev.
PRAMEN
Ten pramen a jeho puls
A jeho beat a jeho končetiny ~ páry
Dění pod nebesy
Oživování s prameny
V skrytosti jeho páry
Osluněn paprsky
A tělo znělo
se zvony
Jsme živy
Jak oživit místo
přítomností a pozorností
věnovanou pozorností a péčí
vše ostatní se rozproudí a začne téci tzv. samo
Čím jiným než upřímnou a přítomnou vyvěrající pozorností
Vnější i vnitřní
Z útrob místa, momentálně duchem a přítomností dělníků
Z vnějšku a hran, okrajů místa, sousedy, usedlíky a turisty, míhajícími se body, existence
(jinak to stejné řečeno)
Jak oživit, jak hojit, …
Jak se hojí a oživují místa, rány, společenství, těla, orgány, prostory.
Vědomím. Rozuměj: zvědoměním, vnímáním. Soustředěnou pozorností a věnovanou péčí.
Tímto se místa aktivují, spustí se.
Jejich znění bude vnímáno. Vnímáno lidmi, jinými obyvateli, bytostmi, pavučinami, atd.
A když je jejich existence vnímána a není ignorována, nám lhostejná, to pak ono místo tu změnu cítí a jímá se pět a kvést a radostněji žít a růst. Pulsovat. Než jest ignorace, která s sebou nese chátrání a rozpad/rozklad věcí a struktur, pojiv. Ztlumený dech, tep k přežití na chladných místech.
Pocit místa.
Obejít prameny je povinnost a v mrazivém dni je to skvělé, 70 stupňů, 65 stupňů…
Hotel Thermal, někde z novin mi blesklo jméno Machoninovi. Jejich syn Jan nás provázel po Moskvě, kde pracoval v Českém centru. Občas mi něco zůstane v hlavě z nekonečných hodin dějin umění a smíchá se se vzpomínkami na opravdové lidi.
Pijeme z petlahve a z malé modré termosky krev a kroužíme kolem Thermalu, který trčí v údolí mezi dortovými domy. Dortové domy a lázeňské oplatky. Tady stávají bilboardy s fotkami z filmů, tady šel někdo a někdo, někdo tady hrál golf. Pak je tu houska. Ta je součástí kresleného vtipu, který není radno vyprávět.
Některé filmy jsem už nikdy potom neviděla. Dokonce už je ani nejde najít na internetu.
Sentimentální, zklamání, wild blue yonder.
Jak zní místo?
Jak se ozývá?
Jak se ozývá v myšlenkách, ve vzpomínkách, ve svém fyzickém prostoru
Vidět pod konstrukci v probíhající rekonstrukci, vidět pod kůži Thermalu jeho tepny, pilíře, živoucí vlásečnice, výplně. Thermal se stává den co den starším. Moudřejším. Zkušenějším.
A a A
Naštestí pro nás, je tu i jiný příběh.
Paní A s paní A přijíždějí z podivného důvodu do Karlových Varů.
V teplém kabátu a péřové bundě něco hledají. Modré plachty polozavřeného hotelu se pomalu pohybují ve větru, na hladině bazénu je už z dálky zřetelná krusta ledu. Před cedulí vstup zakázán se obě ženy zastaví, čekají. Muži ve svítivých vestách rokují za plachtou.
Jdou dál, po stopě krve. Něco tady zmizelo, jsou to sestry? Mrazivý vzduch od úst vykresluje zatím nejasnou atmosféru.
Oplatky jako dary, cesta trvala mnoho hodin, je čas si odpočinout. V nepřívětivé restauraci kde se netopí to není vhodné, je třeba jít dál. Místní čajovna se zdá být vhodným úkrytem, krycí manévr s pasteveckým čajem ale nevyšel, protože nám čaj vůbec nechutnal. O tom, že nejsme zdejší a o našich jménech se naštěstí nediskutovalo.
Cesta časem
Když jsem byla poprvé v Karlových Varech narodila se A. Když jsem se narodila já, někdo ukryl do podhledu hotelu Thermal dobový leták. Nikdy jsem nebyla nahoře v hotelu.
Některé části odkryté železné konstrukce jsou jako potažené něčím z jiného světa.
Myslím tím sci-fi divné věci, které se dějí ve filmech.
Prý to bude vypadat jako dřív, i když vnuk architektů si v novinách postěžoval, že je to zfušované.
Paní A byla poprvé ve Varech, když se narodila A. A nikdy nebyla ve Varech. A je poprvé ve Varech. Je tady něco společného, rovnice, kterou odhalí až duch doby.
V létě 2022 možná A sbíhá po nakloněné plošině hotelu Thermal a nahlas křičí.
Tady už to přestává být srozumitelné, podle všeho mají A a A nějaký plán.
Podle toho, jak se události vyvinou, bude možná po plošině sbíhat Markéta.
Snažím se vyznat v hudbě budoucnosti a přemýšlím, jestli není lepší sbíhat po plošině slovy.
Mezi dortovými domy, jsem ohromena!
Cesta časem trvá krátce. A a A vystupují na stejném místě, kde nastoupily ve 4:10 přesně ve 22:15.
