Ludvík Hlaváček
Jak se díváte na záměr umístit jezdeckou sochu Karla IV. od Michala Gabriela na Divadelní náměstí v Karlových Varech?
Neznám bohužel Karlovy Vary tak dobře, abych mohl zdůvodněně doporučit konkrétní místo umístění sochy. V zásadě jsem velmi potěšen, že umělecky kvalitní dílo bude v KV umístěno. Že se jedná o velmi kvalitní sochu nesoudím ani tak z nekvalitní fotografie, ale přesvědčuje mne především celá tvorba sochaře, kterou dost dobře znám.
Považuji za velmi pozitivní, že volbě díla a jeho umístění předcházely odborné diskuse. V posledních letech se bohužel často stávalo, že byly ukvapeně a neuváženě realizovány nekvalitní projekty, které dělají dnes ostudu mimo jiné i hlavnímu městu.
Dají se vysledovat nějaké trendy ve vztahu měst k umění ve veřejném prostoru? Jak moc se situace liší na úrovni krajských či menších regionálních měst na jedné straně a hlavního města, potažmo Brna na druhé?
Produkce uměleckých děl ve veřejném prostoru má velmi dobře propracovanou historii počínaje iniciativami z poloviny 60. let. Vyžadovalo by to mnoho stránek a taky by to v tomto případě bylo trochu nadbytečné. Ukázalo by se, že hlavní trend umělecké iniciativy už od 90. let není soustředěn především na umisťování hmotných artefaktů (obrazů, soch), ale na sociální intervence, bezprostřední oslovování veřejnosti akcemi, které jsou dočasné. To ale neznamená, že sochy a jiné hmotné objekty nejsou dnes v městech a v krajině realizovány.
Rozdíl mezi kvalitou umění ve veřejném prostoru malých měst a velkoměst nevidím. Jak jsem už zmínil pod bodem 1, i v hlavním městě se realizovaly v poslední době velmi špatné projekty.
Co může umění ve městě přinášet lidem, kteří zde žijí nebo ho navštěvují?
Umění je velmi mnohovrstevnatým a rozvětveným konáním. Rozmazaná je i hranice mezi uměním a neuměním. Není možné definovat, co je umění, a není také možné jednoznačně odpovědět na Vaši otázku. Jazyk umění nelze nikdy plně transformovat do verbálního jazyka. Umění by mělo být formálně propracované, citlivé k tomu, co se kolem děje, a to jak v bezprostřední blízkosti, tak v širokých souvislostech současného sociálního diskurzu. Pokud se ptáte, co může umění poskytnout obyvatelům a návštěvníkům, tak na to lze uvést dlouhou řadu tezí, které se v odborné literatuře této otázce věnují. Např.: individualizuje místo, polarizuje názor komunit, obohacuje místo o nový význam, uklidňuje uspěchaný život, rozšiřuje názorový kontext obyvatel atd. Podstatné je podle mého názoru to, že umělecké dílo, které není zdůvodněno jen praktickými účely, ale vždy k širokému významovému kontextu, přispívá k tomu, abychom viděli náš současný svět jako tajemství, jak tomu bylo, když jsme byli dětmi.
Můžete uvést nějaké nedávné, městem iniciované, dobře fungující umělecké dílo ve veřejném prostoru (z Česka či zahraničí)? Proč je to příklad dobré praxe?
Mám-li jmenovat pár objektů, kterých si cením, pak jsou to některé sochy Jaroslava Róny, zejména jeho Jošt v Brně, kde je taky dobrá socha od Kotrby. Ve stejném městě umístil Kurt Gebauer vzpomínku na Mozarta. Nejvíce si ale cením připomínku Dominika Langa na setkání Patočky a Van der Stoela na Hradčanech v Praze. Tato „socha“ je betonem zdůrazněný stín stromu, vrhaný jedním ze stromů v datu setkání v r. 1977.
Čeho by se města měla v oblasti umění ve veřejném prostoru vyvarovat? Na co by se nemělo při iniciování, výběru, umisťování a správě děl zapomínat?
Jde jen o to zachovat jistý umělecký standard. Bohužel umění prostě je výlučnou záležitostí, ale to je dnes každá jiná činnost. O chirurgické operaci musí rozhodnout chirurg a další specialisté. O uměleckém činu a jeho umístění ve veřejném prostoru musí rozhodnout ten, kdo umí číst citlivý obrazový jazyk, a bylo by dobré, kdyby se rozhodovalo v otevřené diskusi
